Jak jsem se uvolňoval u Jana Krause
Po mé čtvrté oceánské plavbě zájem médií zas o něco vzrostl. Několikrát se ozvala i televize a to dokonce s pozvánkou do talk show Jana Krause Uvolněte se, prosím. Měl jsem z toho velikou radost, protože mám tento pořad velmi rád, ale pak jsem si uvědomil, že nebude vůbec lehké stanout tváří v tvář tomuto mnohdy přísnému moderátorovi.
Dodnes vzpomínám na některá vystoupení, kdy se hosté doslova potili v horkém křesle a Jan Kraus přidával další a další pichlavé dotazy a poznámky. Ani stříbrná olympijská medailistka a má bývalá svěřenkyně Lenka Šmídová to při návštěvě této talk show neměla vůbec jednoduché. Navíc jsem se dozvěděl, že půjdu na řadu až třetí z pozvaných hostů. „Třetí je na tom nejhůř,“ tvrdila většina známých. „Třetí chodí na řadu jen rekordmani v plivání do dálky a mistři světa v onanii. Z těch pak Kraus udělá úplné kašpary.“ Několik takových vystoupení jsem vážně viděl a na klidu mi to nijak nepřidalo. Naštěstí jsem si na internetu prošel pár předchozích pořadů a s útěchou zjistil, že třetí šli na řadu i takoví lidé jako např. Tomáš Verner, Václav Moravec, Pavel Šporcl, Laco Deczi a řada dalších úspěšných lidí. To mě nepatrně uklidnilo.
Pár dnů před nahráváním pořadu mi volal dramaturg. Obyčejně se s hosty setká osobně, ale protože jsem z Plzně, tak netrval na mé cestě do Prahy a vše jsme vyřešili zhruba dvou hodinovým telefonátem. Vyptával se na mé jachtařské začátky a mé postupné kroky až k oceánským plavbám. Nevynechal ani mé soukromí, studium, partnerku, auto, kterým jezdím a pátral dál a hlouběji. Narazil i na několik témat, které bych já osobně zrovna nechtěl v pořadu rozvíjet. Několik dnů mi to vrtalo hlavou a den natáčení se blížil. „Jak to jenom dopadne? Snad nebudu za úplného hlupáka.“
Do divadla Ponec jsem přijel s dostatečným předstihem. Byl jsem uveden do maskérny a pak jsem šel na bar dívat se na fotbal. Dal jsem si kávu a netrpělivě jsem čekal, co bude. S pana Krausem jsme se seznámili jen těsně před kamerovou zkouškou. Podali jsme si ruce a on odešel do šatny. Žádné přípravy. Žádné domlouvání. Vše musí být čistá improvizace. V zákulisí jsem potkal dalšího hosta, paní architektku Jiřičnou. Na dvoře si pak prozpěvoval Sámmer Issa. Sál se začal postupně zaplňovat. Dostal jsem tři lístky a tak jsem pozval své přátele. Jeden z nich se do poslední chvíle mylně domníval, že jako kompars dostane ještě pár drobných na přilepšenou. Byl pak velice překvapen, když zjistil, že lístky na tato představení jsou vyprodány již rok dopředu.
Pořad začal. Moderátor Jan Kraus po znělce vstupuje na pódium a hned si získává publikum. Na paškál si tentokrát bere internetová diskusní fóra. Proč vlastně existují? Proč se v nich převážně objevují jen kritická a hanlivá slova? Proč se tito slaboši většinou skrývají za anonymní symboly? Po krátkém úvodu přichází první host. Je jím světoznámá architektka žijící v Londýně, paní Eva Jiřičná. Je to skutečná dáma. Moderátor srší vtipem, ale atmosféra nedovoluje pichlavé poznámky. S obavami pohlížím v zákulisí na monitor a říkám si, kdo to tentokrát odnese. Je jasné, že první host to rozhodně nebude. Debata trvá dvacet minut a na řadu přichází zpěvák Sámmer Issa. Pokouší se o vtipný nástup a to je voda na Krausův mlýn. Pak pár narážek na sluneční brýle a čepici s kšiltem, kterou si popový zpěvák odmítá kvůli své image sundat. A už se v tom točí. Sámmer se snaží, ale pohotový moderátor má výrazně navrch. Vypadá to, že mladá super star bude dnes hlavní obětí. Když to v zákulisí sleduji, tak mi tuhne úsměv. Jestli se takhle obuje i do mě, tak to nerozdýchám. A tak trvá dalších dvacet minut. Pak Sámmer bere mikrofon a za doprovodu kapely Krause juniora zpívá celkem pěknou píseň. Vše je zapomenuto. Teď je řada na mně. Přicházím na pódium a po krátkém úvodu tréma ustupuje. Moderátor je vtipný a otázky se točí kolem oceánského jachtingu. To je moje parketa. Povídání trvá tradičně dvacet minut a čas uteče jako voda. Je tu konec představení a každý z nás dostává loutku, Jana Krause v černém fraku se šerpou Uvolněte se, prosím.
Měl jsem obavy a asi i strach. Bylo to jak před velkým závodem. Věděl jsem, že mě bude sledovat strašně moc diváků, a ti si pak o mně udělají obrázek. Naštěstí to nedopadlo nejhůře a i po sestřihu to bylo fajn. Jan Kraus se projevil jako perfektní profesionál. Byl dokonale připraven a s každým z hostů dokázal plynně konverzovat na konkrétní téma celých dvacet minut. Bez přerušování natáčení a bez pomocných papírků, či taháků. Z horkého křesla se tak pro mě stala pohodlná sedačka a i jako host jsem se mohl pohodlně uvolnit.
Pořad můžete shlédnout zde.