22.02.2014 19:58

Jak jsem se nestal hrdinou

V posledním blogu jsem se zmiňoval, jak se ze mě nechtěně stal hrdina, ale nyní se karta obrátila. Chtěl jsem být za hrdinu a nestalo se tak. O mé účasti na representačním plesu Miss ČR se dočtete zde.

Asi před měsícem jsem se s mojí drahou Lucií, zúčastnil jachtařského plesu v Brně. Vše bylo již tradičně výborně připravené a já na akci předával ocenění předním moravským jachtařům. Snažil jsem se působit tak, jak dané situaci náleží, tedy důstojně. To se mi úspěšně dařilo až do okamžiku, kdy doprovodná kapela spustila polku. Rozzářené oči Lucie mluvily za vše. S obavou jsem jí tedy vyzval k tanci.

Obava se ukázala být oprávněná. Přestože tančím poměrně rád, společenskému tanci jsem se nevěnoval již řadu let. Dá se říci, že poslední velké tanečky probíhaly na maturitních večírcích a od té doby již čas pokročil. Během skočného tance jsem přivedl náš pár do několika kolizních situací, ale ještě to nebylo tak tragické. Pak ovšem muzika spustila valčík a ten mi upřímně řečeno nešel ani v tanečních. Co vám budu nalhávat. Nedopadlo to valně a další valčík jsme raději vypustili. Věřím, že si mě má přítelkyně váží kvůli jiným hodnotám, než je společenský tanec, ale byl jsem sám ze sebe zklamaný. Bral jsem to jako porážku a já jako sportovec prohrávám jen nerad. V průběhu večera jsme si zatančili pár ploužáků a na nepovedený úvod jsme zdánlivě zapomněli.

Lucie byla jako ex-Miss tradičně pozvána na další ročník této soutěže krásy. Jednalo se o jubilejní 20. ročník a chystala se velkolepá show. Všechny vítězky posledních ročníků měly společně vystoupit na pódiu a následně sestoupit zpět do předních řad, kde měly místo po boku svých partnerů. Po každé soutěži krásy tradičně následuje reprezentační ples Miss ČR, kde se tancuje, draží korunka, jsou zde různá sóla pro vítězky a také pro sponzory. Věděl jsem, že to vše mě letos čeká.

Ihned druhý den po nevydařeném valčíku jsem tedy vyzpovídal Lucii, zda nás za dva týdny na plese Miss nečeká něco podobného. Nevím, zda mě chtěla jen uklidnit, ale tvrdila, že se tančí většinou jen ploužáky a že to tedy nebude problém. Tím jsem tedy celou věc považoval za uzavřenou a těšil jsem se na velkolepou akci plnou celebrit.

Další den jsem odjel do Bretaně na jachtařský trénink a měl jsem hlavu plnou jiných starostí. Jednou večer jsme s mým spolujezdcem z lodě Philem Sharpem, řešili nějaké technické věci ohledně navigace a v tom mně přišla sms zpráva od Lucie. Polil mě mrtvolný pot a Phil se vyděšeně pídil potom, co se mi stalo. Prezident Miss ČR Miloš Zapletal rozhodl, že reprezentační ples budou zahajovat bývalé missky se svými partnery tradičním valčíkem. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Co teď? Přeci své drahé neudělám ostudu. Od čeho mám toho nejlepšího manažera? Ihned jsem tedy kontaktoval Honzu Langšádla a požádal jej o zajištění valčíkové taneční lekce na středu odpoledne. Nebyl z mého úkolu zrovna nadšený, protože měl práce víc než dost, ale nakonec pověřil svého kolegu, který vše zařídil.

V úterý jsem přiletěl domů a ve středu jsem rovnou z posilovny zamířil do Komorního divadla za baletní umělkyní, která mi dala základní lekci. Změnila od základu můj taneční postoj a poměrně rychle mně vštípila základy valčíku. Pro jistotu jsme přidali i základy několika dalších tanců, kdyby došlo k neočekávané změně. Zpočátku utrpěla pár šlápnutí, ale tvrdila, že má další baletní premiéru až v sobotu a ať se zásadně neomlouvám. Nasadil jsem tedy výraz profesionálního tanečníka a za chvíli jsem se bravurně otáčel ve víru vídeňského valčíku.

V sobotu jsem se od rána těšil na hvězdné vystoupení. Konečně na mě bude Lucie hrdá i při tanečním výstupu. Měla krásné šaty a její dvorní návrhářka mi ve stejné barvě připravila i kravatu. Skončilo vyhlášení nové královny krásy a nakonec jsme se dočkali i zahájení plesu. První tanec patřil nové Miss a odcházejícímu a novému prezidentu soutěže. Pak dražba korunky a je to tady. Na parket jsou zvány missky se svými partnery. Jeden pár za druhým přicházejí na parket. Někteří partneři vypadají poměrně vyděšeně, ale já vstupuji se sebejistým výrazem. Dirigent odpočítává a muzika spouští první takty. „Zatraceně, je to jenom ploužák.“ Má snaha přišla vniveč.

Tak to je můj poměrně stupidní příběh, jak jsem se nestal hrdinou. Mí kamarádi mi sice tvrdili, že jsem se neměl nechat odradit a měl jsem do plouživého rytmu vyšvihnout pěkný valčík, ale to bych své drahé Lucii nemohl udělat. Vše jsem dělal jen kvůli ní, abych v jejích očích stoupnul i jako tanečník. Tak někdy příště. Snad to do té doby nezapomenu.

—————

Zpět